Bosna, Albánie, Černá Hora

Původně naše myšlenky směřovaly k návštěvě Sardinie. Až do poslední chvíle. Nakonec jsme se však jen pár dní před odjezdem rozhodli změnit trasu kvůli proměnlivému jarnímu počasí.
Po vyzvednutí obytňáku u Tři Lamy (můžeme jen doporučit) a nafocení poslední svatby jsme chtěli vyrazit kolem deváté hodiny dopoledne. Nakonec jsme odjížděli až kolem třetí odpoledne :) Projeli jsme Rakousko a zastavili na rakousko-slovinských hranicích v Bad Radkersburgu, kde byl hlavním lákadlem pumptrack.

A druhý den to začalo – dobrodružství. Vstoupili jsme do Bosny a Hercegoviny. Fronta na hranicích, aktivace eSIM, nervozita v dětské části posádky... Odměnou nám bylo nocování u Banja Luky, kde jsme si po soumraku užívali zdarma termální koupele u řeky Vrbas. Přišly vhod. Další den jsme pokračovali podél řeky Vrbas směrem k vodopádům v Jajce. Přespali jsme ve městě Travnik na cestě do Sarajeva. V Travniku jsem si ráno vyrazil na kole do hor a překvapil mě místní trh, kde se prodávalo všechno možné – od živých ovcí přes hřídele do zemědělské techniky až po pečené jehněčí. Směr Sarajevo. Cestou jsme zastavili u termálního vřídla přímo u silnice, následovala krátká návštěva centra a kouzelných uliček plných nejen blyštivých předmětů.

Poté jsme zamířili do Černé Hory, ovšem s přespáním a blouděním po bosenských horách. Dobrali jsme vodu, kličkovali po úzkých silnicích, míjeli značky upozorňující na zaminované oblasti, podrbali oslíky pro štěstí a nakonec monumentálním kaňonem řeky Pivy dorazili do Černé Hory. Ženská část posádky už toužila po moři, a tak jsme nejkratší cestou zamířili kolem Skadarského jezera do městečka Sutomore. Překvapilo mě ale, že všichni souhlasili se vstupem do třísetmetrového tunelu vedoucího pod kopcem na skrytou pláž. Zde jsem si užil dobrodružnou chůzi po kluzkých schodech s fotobatohem na zádech a Eliškou v náručí.

Následoval přesun do Albánie. V horách pršelo a bylo chladno, takže jsme opět zamířili k vodě. Z nepřeberného množství možností jsme vybrali místo u pláže lemované rákosím. Bylo potřeba ignorovat odpadky. Večer nás překvapili komáři z přilehlých mělčin, ale vše zachránili divocí koně, kteří při setmění přicházeli okusovat rákos. Stejně tak ráno za svítání. Nádherný zážitek, který nás všechny dojal, nejvíce Anežku. Druhý den jsme na kolech prozkoumávali městečko Shëngjin. Vznikají zde nové krásné hotely, kterým však ustupuje původní albánská autentičnost. Projížděli jsme vojenským prostorem, nakupovali ovoce na trzích a pozorovali každodenní život místních lidí.
Další den jsme navštívili poutní místo Laç. Pokoušeli jsme se projít místní hřbitov, který díky množství plůtků připomínal hotový labyrint. Na zčernalém obětišti s atmosférou hinduistického chrámu jsme zapálili svíčky. Děkujeme, Albánie, a míříme zpět do Černé Hory.

Další zastávkou byla atrakce Niagara Waterfall u kaňonu Cijevna na předměstí Podgorice. Poté jsme pokračovali znovu přes vnitrozemí Bosny, kde jsme si užívali poslední záchvěvy orientu – kostelíky, minarety a muslimské hřbitovy.

V Chorvatsku už bylo všechno jiné. Krásně čisto, perfektně udržované zpoplatněné silnice a upravené pláže. Také vyšší cenová hladina, zákazy přespávání na plážích a v podstatě kdekoliv mimo kempy. Opět jsme se ocitli v „civilizaci" a vypnuli eSIM. Ještě nás čekala zastávka v Mariboru. Přes Slovinsko jsme jeli mimo dálnice a bylo se opravdu čím kochat!