Balkán obytňákem

Začátek letošního května jsme se rozhodli věnovat cestování. Holky jsme si vzali na 14 dní ze školy a během cesty jsme se je snažili aspoň trochu vzdělávat. Tentokrát jsme zamířili směrem na východ. V minulých letech jsme podnikli čtrnáctidenní cestu do Itálie a předloni téměř měsíční výpravu do Španělska – změna směru tak byla jasná. Vyzvedli jsme náš bydlík od Tří Lam a vyrazili na cestu!

Projeli jsme Rakousko a první zastávka nás čekala hned na začátku Maďarska. Bylo deštivo, a tak jsme pokračovali dál. Druhý den jsme dorazili do městečka Moháč na jihu Maďarska, kde jsme přespali u Dunaje. Následoval krátký přejezd přes Chorvatsko do Srbska – po dvaceti letech jsem se tam znovu ocitl. A právě tady začalo opravdové dobrodružství neznáma.

Počasí nám bohužel překazilo plány v horách, a tak jsme skončili až na jihu Srbska v Devils Town. Tam jsme si dokonale umazali auto – a tenhle nános si vezl s námi až domů. Navštívili jsme zajímavé skalní útvary i pravoslavný kostelík poblíž hranic s Kosovem. Protože jsme se chtěli vyhnout Kosovu, zvolili jsme delší trasu směrem do Severní Makedonie – do Skopje. A konečně začíná svítit slunce!

Skopje nás příjemně překvapilo – moderní, čisté, živé město. Mešity a orientální bazar na nás silně zapůsobily. Zaparkovali jsme na velkém parkovišti a podél řeky jsme se do centra přiblížili na kolech. Druhý den jsme podnikli kratší trek v horách – navštívili jsme kaňon Matka a odvážní jedinci se vykoupali v ledové řece. Pak už pokračujeme směrem k Ohridskému jezeru.

Přejíždíme horskou silnicí mezi dvěma jezery, kde také nocujeme. Ráno je mlhavé, procházíme se po horách, dokonce narazíme na zbytky sněhu. Už toho ale máme dost – sjíždíme dolů na oběd a po cestě zachraňujeme první želvu! Následuje větší přejezd směrem do Řecka.

Do Řecka vjíždíme krátkou cestou přes Albánii. Je to jen pár desítek kilometrů horským terénem, ale tahle divoká země nás doslova nadchla! Na silnici potkáváme oslíky, koně, stáda ovcí, želvy i prasata... víme, že se sem budeme chtít vrátit. Ale zatím míříme dál – do Řecka.

Ve vnitrozemí nás znovu zastihlo špatné počasí, a tak měníme plány. Končíme o něco severněji nad Lefkádou. Je tu teplo, písečná pláž a možnost zůstat zdarma u místního majitele, který provozuje malou hospůdku. Zůstáváme zde čtyři noci – je nám tu krásně. Objevujeme sladkovodní želvy, jezdím na kole do kopců, koupu se. Viděli jsme i smutný obrázek – mrtvá želva kareta, nejspíš oběť lodního šroubu. Ochutnáváme gyros, kupujeme místní olivový olej... ale i tenhle ráj musíme nakonec opustit a začít se pomalu vracet.

Počasí znovu zlobí, a tak se ocitáme v Albánii – tentokrát u moře. Do hor se už nehrneme, hlásí déšť. Ale na pobřeží nacházíme krásné místo na nocleh i koupání. Místy to vypadá jako evropské Maledivy – záleží, pod jakým úhlem fotku pořídíte. Krásná příroda střídající se s extrémním nepořádkem. Klasika v rozvojových zemích.

Déšť nás žene dál. Další noc trávíme v Kotoru. Středověoké město nás nadchlo, a užíváme si ho i následující ráno. Poté přesun do Dubrovníku, kde jsme znovu unešeni atmosférou. I když je teprve začátek května, je tu spousta lidí – chápeme, že sezóna v Dubrovníku vlastně nikdy nekončí. Nedokážu si představit být tu v létě!

Spíme kousek za Dubrovníkem – v zapadlé chorvatské vesničce. Pláž máme úplně pro sebe, mělká voda, klid. Přes most na poloostrov Pelješac míříme k poslední zastávce u moře – do městečka Posedarje u Zadaru. Odtud už nás čeká jen zastávka v maďarském akvaparku a nocleh u Dunaje v Rakousku – a pak domů.

Bylo to krásné. A znovu si potvrzuji: vzpomínky z cestování vám opravdu nikdo nevezme.